Hlásila jsem se jako prodavačka. Za tři týdny mi dali klíče od celé pobočky díky jedné větě

Jenže firma mezitím změnila majitele a moje pozice bohužel už nebyla k dispozici. Tak to aspoň formulovali v tom neosobním e-mailu, který mi poslali tři týdny před plánovaným návratem. Seděla jsem u kuchyňského stolu, malá Eliška si hrála s kostkami na podlaze a já jsem projížděla nabídky práce. Většina pozic vyžadovala plný úvazek, flexibilitu a nejlépe zkušenosti v oboru.

Přesně to, co jsem jako čerstvá samoživitelka nemohla nabídnout. Až jsem narazila na inzerát: „Přijmeme prodavačku do nově otevírané prodejny s dětským oblečením. Zkrácený úvazek možný." Nikdy jsem nepracovala v obchodě. Vlastně jsem se tomu vždycky trochu vyhýbala – představa, že musím celý den stát, usmívat se na cizí lidi a předstírat nadšení z každého kusu oblečení, mi připadala děsivá. Jenže když nemáte na výběr, překvapíte sami sebe, co všechno jste ochotní zkusit.

Šla jsem na pohovor a netušila, že to vyjde

Na pohovor jsem šla s pocitem, že nemám co ztratit. Malou jsem nechala u sousedky, oblékla jsem si své jediné slušné šaty, které mi ještě byly po těhotenství, a vydala se do nákupního centra na okraji města. Prodejna byla čerstvě vymalovaná, voněla novotou a všude byly krabice s ještě nezabaleným zbožím. Majitelka Linda byla žena kolem čtyřicítky s energickým vystupováním a bystrýma očima. Posadila mě do kanceláře za prodejnou a začala se vyptávat na mé zkušenosti.

Upřímně jsem přiznala, že v maloobchodě jsem nikdy nepracovala, ale že jsem zodpovědná, učím se rychle a – tady jsem se na chvíli zarazila – mám spoustu zkušeností jako nakupující matka. „To mě vlastně přivedlo k otázce," řekla jsem spontánně. „Jak máte v obchodě řešené přebalovací pulty? Vždycky mě štve, když jdu nakupovat s dítětem a nemám ho kde přebalit."

Linda se na mě dlouze podívala a pak se rozesmála. „Víš, že jsi první, kdo se na to zeptal? Měli jsme tu už deset uchazeček, všechny s praxí v obchodě, a nikdo se nezeptal na tuhle základní věc. A přitom prodáváme dětské oblečení – naši zákazníci jsou primárně maminky s malými dětmi."

Netušila jsem, co si o tom mám myslet

Pokrčila jsem rameny a cítila, jak mi hoří tváře. Možná jsem to přehnala se svou upřímností. Ale Linda pokračovala: „Zatím přebalovací pult nemáme, ale máš pravdu, měli bychom ho pořídit. Každopádně se mi líbí tvůj přístup. Koukáš na obchod očima zákazníka, ne prodavače." Odcházela jsem z pohovoru s příslibem, že se mi do týdne ozvou. Počítala jsem s tím, že si vyberou někoho zkušenějšího. O to větší bylo moje překvapení, když mi Linda ještě ten večer zavolala s nabídkou práce na zkrácený úvazek.

Nastoupit jsem měla hned další pondělí, abych pomohla s přípravou prodejny před otevřením. První dny byly hektické – vybalování zboží, jeho třídění, učení se práce s pokladnou, seznamování se s kolegyněmi. Linda byla přísná, ale férová šéfová. Všimla jsem si, že mě pozoruje, když jednám se zákaznicemi během zkušebního provozu. Pokaždé jsem se snažila vcítit do jejich potřeb – ptala jsem se maminek, jak staré mají děti, jaký typ oblečení hledají, zda potřebují něco praktického nebo na zvláštní příležitost.

Šla jsem na kobereček a zůstala jsem v šoku

Po třech týdnech si mě Linda zavolala do kanceláře. Cestou jsem si v hlavě procházela všechny možné chyby, kterých jsem se mohla dopustit. Co když jsem něco špatně namarkovala? Nebo si zákaznice stěžovala? „Jano, všimla jsem si, jak pracuješ," začala Linda a já jsem zadržela dech. „A musím říct, že mě překvapuješ. Máš přirozený cit pro obchod a hlavně – přemýšlíš. Ta tvoje otázka ohledně přebalovacího pultu na pohovoru mi pořád vrtá hlavou."

Položila přede mne klíče. „Tohle jsou klíče od prodejny. Od příštího týdne bys měla funkci zástupkyně vedoucí. Sice jen na částečný úvazek, ale s odpovídajícím navýšením platu. Co ty na to?" Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. „Ale vždyť jsem tu teprve tři týdny. A nemám žádné zkušenosti s vedením." „Zkušenosti získáš. Ale ten správný přístup, ten buď máš, nebo nemáš. A ty ho máš."

Ten večer, když jsem ukládala Elišku do postýlky, přemýšlela jsem o tom, jak jedna náhodná poznámka může změnit směr celého života. Nešla jsem do toho obchodu s ambicí stát se vedoucí. Chtěla jsem jen práci, která by uživila mě a mou dceru. A nakonec jsem dostala mnohem víc – příležitost, důvěru a šanci začít znovu. A mimochodem – ten přebalovací pult už máme. Je to první věc, kterou jsem ve své nové funkci zařídila.