Fajnstyl.cz 
Finanční tíseň umí být mocným hnacím motorem kreativity. Zejména studenti, kteří to s financemi nemají zrovna nejrůžovější, přicházejí s důmyslnými způsoby, jak roztáhnout každou korunu. Brněnští vysokoškoláci v posledních měsících objevili metodu, která jim pomáhá ušetřit stovky korun týdně při nákupech v Lidlu, a pokladní z toho často zůstávají v němém úžasu. Studentský rozpočet je jako tenká deka v mrazivé zimě – ať se snažíte sebevíc, nikdy nepokryje všechno najednou.
Proto se mladí lidé snaží najít každou skulinku, kterou by mohli své finance trochu natáhnout. Zatímco dříve šlo třeba o sbírání vozíků na parkovišti nebo vracení cizích lahví, dnes je strategie mnohem sofistikovanější. S aplikací Lidl Plus a s trochou plánování dokáží brněnští studenti výrazně snížit své týdenní výdaje za potraviny. Trik tkví v důsledném sledování takzvaných Kupónů Plus, které se v aplikaci pravidelně objevují. Mnozí zákazníci tyto digitální slevy přehlížejí nebo na ně jednoduše zapomínají, ale studenti z nich udělali téměř vědu.
Studenti z Brna přišli na trik, jak ušetřit
Nejde jen o náhodné využití slevy, ale o systematické plánování nákupů podle dostupných akcí. Vysokoškoláci si vytvářejí týdenní menu přesně podle toho, co je momentálně v akci, a díky tomu dokáží ušetřit až 30 % z běžné ceny. Třiadvacetiletý Martin, student informatiky, popisuje, že pravidelně šetří kolem 300 korun týdně, což za měsíc dělá přes tisícikorunu. Pro studenta, který musí vystačit s omezeným rozpočtem, jde o významnou částku.
Pokladní v brněnských pobočkách Lidlu jsou často překvapené, když vidí, jak mladí lidé předkládají telefon s přesně připravenými kupóny a jak precizně mají nákup rozplánovaný. Ještě větší údiv vyvolává, když studenti rozdělí jeden velký nákup na několik menších, aby mohli vícekrát uplatnit výhodné nabídky typu "při nákupu nad 300 Kč sleva 100 Kč".
Kromě využívání digitálních kupónů se brněnští studenti naučili ještě jeden trik – pravidelně vyhledávají zlevněné potraviny s blížícím se datem spotřeby. Lidl (stejně jako jiné řetězce) označuje tyto produkty speciálními nálepkami, které signalizují slevu až 70 %. Pro mnohé zákazníky jsou tyto produkty nepřitažlivé, ale pro šetrného studenta představují zlatý důl.
Vše je legální, pokladní jsou z toho v šoku
Kombinace digitálních slev a záchranářských nákupů produktů před vypršením spotřeby vede k tomu, že šikovný student dokáže nakoupit jídlo na celý týden za částku, která by běžnému zákazníkovi vystačila sotva na dva dny. Finanční situace studentů v Česku není vůbec růžová. Ačkoliv máme výhodu bezplatného vysokoškolského vzdělávání, systém finančních podpor pro studenty značně pokulhává za západními zeměmi.
Sociální stipendia často nedosahují ani výše nájmu kolejí, natož aby pokryla další životní náklady. Karlova univerzita například poskytuje sociální stipendium ve výši 4730 korun měsíčně, zatímco průměrná cena za ubytování na koleji se pohybuje kolem 5600 korun. V Praze může nájem snadno vystoupat i k 7000 korunám. A to nemluvíme o bydlení v soukromí, které se v hlavním městě pohybuje mezi 10 a 15 tisíci za pokoj ve sdíleném bytě.
Není tedy divu, že studenti hledají každou možnost, jak ušetřit, a že se z nich stávají mistři finančních triků. Právě proto také 92 procent českých vysokoškoláků při škole pracuje, což je jedno z nejvyšších čísel v celé Evropě. Vedle využívání aplikací a slevových akcí existují i další způsoby, jak studenti šetří. Oblíbené jsou papírové tašky s nedokonalou zeleninou a ovocem za 25 korun, které nabízí nejen Lidl, ale i další řetězce.
Mladí lidé vědí, jak mají správně ušetřit
Dříve byl populární také takzvaný dumpster diving, kdy mladí lidé prohledávali kontejnery supermarketů s vyřazenými, ale stále použitelnými potravinami. Tento trend však ustupuje, protože většina obchodních řetězců dnes takové přebytky daruje potravinovým bankám nebo charitativním organizacím. Studentská vynalézavost ukazuje, že i v době vysokých cen existují způsoby, jak si jídlo a další potřeby zajistit za rozumnou cenu. Vyžaduje to však čas, plánování a ochotu vzdát se komfortu spontánních nákupů.
Pro mnohé studenty to však není volba, ale nutnost, pokud chtějí vystudovat, aniž by se utápěli v dluzích nebo byli zcela závislí na podpoře rodičů. Takže až příště uvidíte v Lidlu mladého člověka s telefonem v jedné ruce a pečlivě rozděleným nákupem, vězte, že nejspíš sledujete mistra úspor v akci. A možná byste se od něj mohli i něco přiučit – koneckonců, kdo by dnes nechtěl ušetřit pár stovek týdně?